Úvodní stránka > Chovatelská abeceda

Co je dobré vědět o chovu holandské zakrslé kozičky

Vážení přátelé,

v této kapitole se pokusím v jednoduché, stručné a populárně naučné formě shrnout základní vědomosti, které by měl znát každý chovatel zakrslé kozy holandského typu. Nebude se jednat o nějaké specifikum, spíše půjde o jakési zobecnění znalostí pro chov koz obecně, neboť chov holandských koziček, až na pár výjimek nevyžaduje žádných speciálních podmínek a informací.

Zvolil jsem zpracování podle abecedních hesel, ve kterých rozvedu jednotlivé pojmy, někde upozorním na určitá rizika spojená s chovem, aby bylo možné předejít zbytečným komplikacím, jež by mohly v krajním případě vést k tomu nejhoršímu, co může chovatele potkat - uhynutí zvířete.

Cílem mého snažení je podat čtenáři informace v takovém rozsahu, který by měl připravit budoucího chovatele na běžné, ale někdy i záludné okamžiky chovu koziček. Rád bych Chovatelskou abecedu udržoval živou a podněcující, neboť se nejedná o žádné dogma a s některými názory nemusí jiní chovatelé souhlasit.

Copyright:Tyto stránky podléhají autorskému zákonu. Rozšiřování, tisk, kopírování textu nebo jeho částí a fotografií, či šíření jiným způsobem, je zakázáno. Autor souhlasí s těmito aktivitami, je-li u citace či fotografie uveden odkaz čerpání - https://farmadalovice.webnode.cz

Acidóza a alkalóza jsou typickými nemocemi, na kterých, resp. jejich počátku, se podílí ve většině případů chovatel. Onemocnění je způsobeno podávaním nevhodných krmiv, jako např. zapařená tráva, plesnivé seno, nedosušené zvlhlé seno, příliš mnoho sacharidů v podobě jádra, ovoce, pamlsků příp. krmných směsí. Mnohý chovatel má zkušenost, že zapomněl zamezit přístup ke krmení a bylo zle. Koza neví, kdy má dost a jakmile se dostane ke zdroji, začnou závody, která toho více sežere. Hraje si s poklopem na sudu tak dlouho, až se dostane dovnitř, nebo jednoduše prokouše pytel se zrním. A láduje se a láduje se. Někdy však koza onemocní v důsledku přehnané péče a lásky. Proto pozor při podávání pečiva ve formě pamlsku. Pečivo musí být řádně vysušené, bez plísně. Čerstvé nebo nedosušené pečivo může ve velkém množství způsobit akutní acidózu, což může být pro kozičku nebezpečné, neboť někdy končí smrtí zvířete. Někteří chovatelé se obávají podávat pamlsky, na jedněch stránkách jsem našel doporučení nepodávat pamlsky vůbec. Takto striktní přístup je však naprosto zbytečný. Budeme-li se držet zásady přiměřenosti, dopřejte kozičce 1 pěkně vysušený rohlík denně nebo krajíček chleba. Aby vám pečivo vydrželo, podávajte jej rozlámané na menší kousky a vydrží Vám na každé mazlení v průběhu dne. Přidáte-li jablíčko nakrájené na kousky a obalené v ovesných vločkách nebo pár piškotů, bude mít Váš svěřenec dobrou náladu celý den.

V Dalovicích předcházíme vzniku acidóz podáváním sena celoročně k zelené pastvě, čimž zajišťujeme dostatek vlákniny nutné k dobrému trávení a přežvykování. Zejména v období zrání ovoce je nutné býti obezřetný a hlídat, aby kozičky nesežraly příliž mnoho ovoce, což také může vést k akutnímu, životu nebezpečnému průběhu onemocnění. Rovněž podávání melasy ve velkém množství může způsobit akutní průběh.

Dojde-li již k onemocnění, kozička je apatická, přestane přijímat krmení, někdy zaujímá postoj "kočičí hřbet" a jako poslední příznak se dostaví zastavení přežvykování. U lehčího průběhu stačí kozu zavřít na několik dní do kotce nebo ji nechat zavřenou ve chlévě a podávat jenom luční seno a dostatek čisté vody. Je vhodné vysadit jádro, ovoce, zeleninu a na přilepšenou přidávat v omezené míře ovesné vločky. Kdo má čas, může kozičce uvařit bylinný čaj, nejlépe heřmánkový. Pokud se projeví křeče bachoru, zvané koliky, je lepší přenechat péči veterináři.

Abortus = potracený plod se naštěstí v hobby chovech vyskytuje velice zřídka. Příčin může být celá škála. Mohou to být infekční, orgánová onemocněni nebo celkový špatný zdravotní stav způsobený podvýživou. Vzácněji může být příčinou otrava po spasení pro kozy jedovatých rostlin, jako je řepka či lupina. Dále se na potratu může podepsat plesnivé krmení nebo krmivo kontaminované umělými hnojivy, dusičnany, pesticidy, ap. Velkou roli hraje také pohlavní dospělost kozy a její fyzická kondice. Kozička pohlavně dospívá okolo pátého měsíci jejího života. Někdy již ve čtvrtém měsíci, jindy až v šestém měsíci. Jsou-li kozičky volně ve stádu, většinou již v tomto věku jsou oplodněny a na jednom roce života již přivodí potomka. Je-li však kozička příliš jemného tělesného rámce, může se stát v kombinaci s nevhodným krmením nebo zacházením, že potratí. Nesmíme také zapomenout, že kozička při šarvátkách ve stádu může utrpět silnou ránu do břicha, což způsobí krvácení a následné odumření plodu. Koza se ve vysokém stupni březosti instinktivně drží dál od stáda, aby předešla takovýmto nehodám. Po proběhnutém potratu je nutné hlídat kozičku, zda vyšla i placenta. Nejste-li si jisti ani druhý den, zavolejte veterináře, neboť v případě zadržení lůžka hrozí celková sepse/otrava organismu a následný úhyn. Někteří chovatelé zastávají teorii, že je lepší připustit kozičku nejdříve v sedmém až osmém měsíci věku, kdy je kozička zralejší a silnější. Já tuto teorii nepodporuji, neboť v souladu s přírodním a holistickým přístupem k chovu koz se domnívám, že je lepší vše nechat na kozách a přírodě. S holistickým přístupem Vás seznámím pod heslem holistický princip. Je-li kozička v kondici, má pestrou a vyváženou potravu, pak spolu s pozitivním přístupem chovatele se můžete těšit na zdravá kůzlátka. V neposlední řadě má kozička v tomto věku ještě volnější pánev, která se snázeji přizpůsobí procházejícímu plodu a tím jsou zajištěny také dobré předpoklady ke snazším porodům v budoucnu.

Bachor, čepec, kniha, sléz - kdo by si toto nepamatoval z hodin biologie nebo zoologie a nenadával při tom, proč mají přežvýkavci tolik žaludků. Já Vás trápit nebudu a zůstanu pouze u bachoru. Bachor hraje v životě přežvýkavců významnou roli, a u koziček obzvláště. Kozy mají také větší bachor než ostatní přežvýkavci v poměru ke stavbě těla a jejich hmotnosti. Však také je to bachor, který jako první ukáže chovateli, že něco není s krmením v pořádku. U jiných hesel zmiňuji plesnivé, mokré nebo zapařené krmivo, přemíru ovoce, zeleniny nebo jadrného krmiva, ap. Bachor se jinak činí hodně, aby kozička mohla krmení řádně ztrávit, a důkladně rozžvýkané pak bylo opětovně polknuto do slézu, vlastního žaludku. V bachoru se nachází nepřeberné množství různorodých bakterií, které si poradí s vlákninou, jako hlavním zdrojem živin, umějí vytvářet vitamíny nebo měnit rostlinnou bílkovinu na vysoce kvalitní bílkovinu živočišnou. Vyšší objem bachoru u koziček umožňuje příjem i méně kvalitních (míněno co do obsahu živin a ne co do kvality) trav, plevele nebo bylinek. Kozička sama si vyhledá ty, které ji chutnají, i když ostatní zvířata by je ponechají bez povšimnutí. Kozička je tedy mlsná jaksi na ruby. Proto zmiňuji, že na rozlehlé pastviny je vhodné kombinovat chov ovcí a koziček. Pak už bychom měli i ten pomyslný anglický trávník...

Březost koziček trvá v průměru 155 dní. Záleží na tom, zda je kozička prvorodička nebo bude mít jedno kůzle, zde se období březosti prodlužuje o 1 až 2 dny. Nebo očekává dvě a více kůzlátek a v tom případě se březost většinou zkracuje. Délku březosti také ovlivňuje, zda je kozička chována sama v hobby chovu nebo žije v početnějším stádu. Tam je většinou prvním signálem k porodům porod prvé kozičky a ostatní se spontánně přidají. Obdobné "kolektivní" jednání můžeme vypozorovat i u vyvolání říje, lidově zvané "prskání". Jedním z dalších vlivů na březost je zdravotní a celkový kondiční stav březí kozy. Je-li kozička dobře a správně krmena, období březosti se může prodloužít a naopak, u koz ve špatném stavu se březost zkracuje. Je proto nutné dbát na pravidelný přísun krmných dávek. V prvních třech měsících březosti krmíme kozičku jako ostatní a od čtvrtého měsíce zvýšíme krmnou dávku, zejména nešetříme jádrem. Samozřejmostí je také neomezený přístup k lizu a krmné soli, aby měla březí koza dostatek minerálních a stopovým prvků, ve vzájemném a vyváženém poměru. Toto zvýšení krmné dávky je nutné, protože v tomto období se začne plod intenzivně vyvíjet a jádrem dodáme tolik potřebné živiny potřebné pro zdravý vývoj očekávaného kůzlátka. Při nedostatku živin a minerálních dávek by koza čerpala živiny z vlastní podstaty a docházelo by ke zhoršení zdravotního stavu nejen kozičky, ale i plodu. Zde můžeme hledat příčinu vzniku ketózy. V druhé polovině posledního měsíce březosti je také dobré podávat vývar z lněného semínka k usnadnění porodu. Předčasné zvýšení krmné dávky vede k neúměrnému přírustku plodu, což ve svém konečném výsledku vede ke komlikacím při porodu kvůli nadměrné velikosti kůzlete a menším poměrům pánve.

Bramory a jiné okopaniny. Brambory, mrkev, krmná řepa, ap. jsou vítaným zpestřením krmiva zejména v zimě. U nás na farmě s bramborami nemáme zkušenost, povětšinu zimního období přidáváme do směsi pamlsků mrkev nebo krmnou řepu. Všechny okopaniny mají převažující složku sacharidů, takže s nimi v krmné dávce počítáme skutečně jako s doplňkem krmiva. Ve větším množství, zejména syrové brambory nebo nevhodná cukrová řepa, způsobují výrazné dietetické problémy, které se projeví urputnými průjmy, nadýmáním, a v tom horším případě se zdravotní stav koziček zhorší v důsledku akutního nadmutí nebo bolestivými kolikami. Přesto se přikrmování okopaninami není třeba bát, pouze si zapamatovat neustále připomínané pravidlo - všeho s mírou. Při podávání okopanin v "množství menším nežli velkém" se projevují naopak příznivé účinky v podobě podpory peristaltiky/pohybu střev, což je v zimním období velmi potřebné, kdy kozičky přijímají nejdůležitější složku krmení v podobě suchého sena. Mrkev krájíme na slabá kolečka a řepu krouháme. Kozička nemá 32 zubů, aby si mohla všechno řádně rozkousat. Ona je zvyklá přežvykovat krmivo částečně natrávené v bachoru trávícími enzymy a v tom je jádro pudla. Pokud spolkne větší kousek tvrdé nerozkousané mrkve nebo řepy, může se velice snadno udusit. Zde se při přípravě mrkvičky pečlivost určitě vyplatí. Bramborami jsme začali a u nich také skončíme. Podle literatury jsou velmi dobré vařené brambory, které mají blahodárný účinek při zánětech dýchacích cest, a to tím, že pozitivně působí na rozpouštění hlenů v průdušnicích. Pouze cituji, vlastní zkušenost nemám, neboť jsme dosud vařené brambory pro naše kozičky nepotřebovali.

Čistota a pořádek, pane správče ! je známá hláška z neméně slavného filmu, která je poplatná svým obsahem pro každého chovatele. Nemusím zdůrazňovat, že pýchou každého chovatele je nejen výborný zdravotní stav koziček, který je na první pohled patrný, ale i čistota stáje, žlabů nebo napáječek napoví, jak to s chovem koziček chovatel myslí vážně. Mělo by být pro každého chovatele každodenní rutinou udržovat podestýlku suchou, nádoby na vodu také při výměně vody očistit nebo před podáním jádra či pamlsku vymést žlab. Nejedná se totiž o samoúčelnou věc, neboť ruku v ruce s čistotou jde i každodenní boj proti infekčním virům, bakteriím nebo parazitům. Jestliže nám začnou kozičky z ničeho nic churavět, nejpravděpodobnělší příčinou je původ nemoci skryt v místě ustájení. Abychom předešli takovýmto mimořádnostem, které každému chovateli dělají vrásky na tváři, doporučuji provádět 2x ročně na jaře a v průběhu babího léta řádnou dezinfekci celého kozína. Provedeme očistu roštové podlahy a důkladného vykydání hnoje i pod podlážkami. Podlážky očistíme silným proudem vody a nezapomeneme také na pavučiny a stěny kozína. Podlážky, vrstvu pod nimi, žlaby, stěny a napáječky řádně vydenzifikujeme dezinfekcí. Lze použít i dezinfekční prostředky běžné v domácnosti. Nezapomeňte řádně větrat a vše nechat dokonale vyschnout. Nemusím snad ani připomínat, že by kozičky v té době měly být na dvorku nebo na pastvě. Má-li chovatel chlév zděný, je vhodné jej alespoň jednou ročně vybílit obyčejným vápeným nátěrem.

Drbání koziček patří mezi jejich nejoblíbenější zábavu. Byla-li by kozička kočkou, dalo by se říci, že při drbání přímo vrní a slastně přivírá oči. Nejraději má drbání mezi růžky, kde čím více chovatel přitlačí, tím je to lepší. Jinak nepohrdne podrbáním na kostrči nebo mezi předníma nohama. Zkrátka tam, kam si kozička nedosáhne. Její záliba v drbání jde tak daleko, že se drbe takřka o cokoliv. Velmi ji k tomu vyhovuje drátěný plot, což však časem vede k jeho vytahání a plot pak nepůsobí zrovna nejlepším dojmem. Drbání koziček není samoúčelné. Drbáním se koza zbavuje nečistot, uvolněných chlupů a intenzivním drbáním si masíruje kůži, takže dochází k jejímu lepšímu prokrvování. Při mazlení může chovatel využít přítulnosti kozičky a pěkně ji kartáčem pomasírovat také.

Někteří chovatelé dělají pro kozičky doma vyrobené drbadla, která jsou finančně nenáročná a přitom velice funkčí. Stačí na silnější hranol nebo kulatinu přitlouct z více stran 2 - 3 obyčejné rejžáky za pár korun. Aby drbadlo sloužilo všem věkovým kategoriím, doporučuji je přitlouct ve výšce 20, 30 a 40 cm a zakopat delším koncem do země. Kozy si na tuto samoobsluhu velice rychle zvyknou a přeci jenom se o to méně věnují drbání o pletivo.

Holistický a přírodní přístup k chovu zvířat. Po mnoha a mnoha letech, kdy se na zvíře hledělo jako na věc a podle toho se s ním také zacházelo, začínají být tyto doby konečně nenávratně pryč. To se týká zejména velkochovů, ale bohužel, podle některých televizních reportáží se i v hobby chovech často objevují jedinci, kteří zacházejí se zvířaty otřesným způsobem.

"Podstatou holistického principu je poznání, že na zdravotní stav (ať už na jeho poruchy nebo naopak na léčení a uzdravování) má vliv mnohem více faktorů než použití léků, operace, dodávání mikroprvků a vitamínů syntetickými preparáty atd. Organismus zvířete je uvažován ve své celistvosti, tedy v úzkém vztahu k výživě, kvalitě chovného prostředí a zejména (zatím) nepojmenovanému vlivu působení lidského činitele, to znamená k přístupu a vztahu ošetřovatele. I když stále přetrvává stanovisko konvenční medicíny, která považuje za šarlatánství to, co neumí vysvětlit, tak v humánní medicíně je například role pozitivního myšlení v překonávání i těch nejzávažnějších nemocí uznána a propagována. Kozy jsou možná ještě více než ostatní zvířata schopny vycítit stupeň afinity, který k nim chová jejich ošetřovatel. Negativní vztah nebo dokonce averze je stresuje, a tento stav je obousměrný. Pokud se naučíte kozy vnímat, komunikovat s nimi (včetně verbálního projevu a dotyků) a vyvarujete se všech negativních postojů k nim, bude jim vaše společnost prospěšná tak, jako se jejich společnost stane prospěšnou i vám. Dostatek prostoru, světla, vzduchu a pohybu působí prospěšně i v případě onemocnění. Pokud povaha nemoci nevyžadu přímo izolaci, není důvod zvíře zavírat ve stáji a bránit mu ve volném přístupu a pohybu venku. Naopak - nechte přírodu konat všude tam, kde je to možné. Vztah zdraví a výživy, zejména dostatečné zásobení organismu mikroprvky a vitamíny, je znám. Mnoho chovatelů řeší podobné problémy nebo se jim snaží předejít přidáváním různých minarálních lizů, některé mikroprvky se dodávají i do krmných směsí. Žádná umělá namíchaná směs nemůže vyhovovat všem kozám. Kozy by měly mít možnost své potřeby uspokojit vlastní volbou - to znamená co nejširším spektrem zkrmovaných rostlin, keřů i plodů ve svém okolí".

Tolik ve zkrácené citaci z poblikace Milana Fantová a kolektiv - Chov koz, nakl. Brázda, vydáno 2010. I když jsem při zakládání chovu, odchovů a následně při tvorbě stránek neměl ani tušení o této publikaci, pozornému čtenáři neuniklo, že principy tohoto chování jsem od prvopočátku uplatňoval, neboť to pokládám za elementární základy slušného a vlídného zacházení. Toto heslo zakončím velmi dobrou zprávou. Od 1.1.2014 platí nový občanský zákoník, který již pokládá zvíře za živého tvora, nikoli věc, který vnímá špatné zacházení, strádání nebo nedostatek péče a ten, kdo ruší jeho práva, může se dopustit spáchání trestného činu. Druhá převratná novinka v zákoníku je, že majitel zvířete, kterému bylo např. sousedem ze zloby utraceno nebo otráveno, se může domáhat tzv. nemajetkové újmy, spočívající v psychologickém traumatu a depresivních pocitech chovatele způsobených ztrátou milovaného zvířete.

Hladové jamky je zlidovělý výraz pro blížící se porod, kdy v pátém měsíci březosti, zejména pak přibližně 2 týdny před porodem, se břicho výrazně objemově zvětšuje a posouvá se dolů. Tím se vytvoří na obou stranách podél páteře před kostrčí prohlubně, které by člověka neznalého skutečného stavu věci sváděly k dojmu, že kozička je hladová. Zde je prapůvod tohoto označení a hladové jamky nám dávají jasný signál - pozor, porod se nezadržitelně blíží a je nutné věnovat takové kozičce zvýšenou pozornost.

Hlen vytékající z pochvy v období říje, který je čirý až bílý znamená, že probíhá proces ovulace a děložní krček je otevřený. V tyto druhý až čtvrtý den je nejlepší kozičku převést ke kozlíkovi, pokud máte pouze holky, nebo k holkám na okrasu kastrovaného kozlíka kvůli omezení zápachu. Naopak, zjistíte-li, že z pochvy vytéká hlen tmavý, hnisavý, ev. s příměsí krve, který zapáchá, bývá to buďto předzvěstí průběhu infekčního onemocnění, anebo po porodu došlo k zadržení lůžka při porodu a je akutně potřeba zahájit léčbu. Jelikož se jedná o postižení reprodukčního orgánu, raději bych péči přenechal veterináři.

Jadrná krmiva nehrají u holandských koziček až tak významnou roli jako u užitkových plemen koz. Přesto úplně bez jádra se neobejdeme. Zejména v období předporodním, kdy v pátém měsíci březosti dochází k největšímu rozvoji plodu, nebo v laktačním období, je složka jadrných krmiv takřka nezastupitelná. Přeci jenom je tvorba mleziva a mléka pro kozenku náročná a vyžaduje dostatečný přísun živin, minerálů, stopových prvků a vitamínů, aniž by došlo k oslabení kozičky nebo k jejímu úplnému vyčerpání organismu. Nedostatek se pak významnou měrou podílí na vzniku nemoci zvaná ketóza.

Pravidelný návštěvník dalovických stránek již ví, že nejlepší dietetické účinky má oves. Ten doporučuji podávat při veškerých dietetických problémech. Lze jej zkrmovat celé, ale je vhodné jej podávat po mechanické úpravě, jako např. drcené či mačkané. U šrotovaného ovsa nám může vzniknout druhotný problém ve formě respiračních/dýchacích obtíží způsobených prašností šrotu. Proto, máte-li doma šrotovník, nezapomeňte šrot před podáním zvlhčit. U nás problematiku podávání ovsa řešíme trošku dražším způsobem, a to podáváním ovesných vloček. Ty dle dosavadních zkušeností nejlépe kozičkám vyhovují a nemáte-li stádo 10 - 15 koz, není to zas tak velká finanční zátěž. Jako další obilovina se nabízí pšenice. Na její podávání nejsou zcela jednoznačné názory. Jedni chovatelé tvrdí, že pšenici nepodávají nikdy, že je vysloveně pro kozičku příčinou žaludečních obtíží. Druzí odkazují na její velice příznivé dietetické účinky. Já to řeším trochu šalamounsky, něco jako na způsob chytré horákyně. Jelikož je nuda pro kozičky největším "zabijákem", pšenici rozhazuji na široko na zpevněnou plochu, kde si kozičky trpělivě svými neuvěřitelně citlivými pysky pšenici "vyzobávají" a na několik hodin mají o zábavu postaráno. To samé dělám s kukuřicí, o které někteří autoři píší, že je méně chutná. Podle toho jak se mým holkám dělají boule za ušima, usuzuji, že tomu tak není. Kukuřice má o cca 10% vyšší kalorickou hodnotu díky tukům a sacharidům, čili je vydatným zdrojem tepla a proto kukuřicí začínám přikrmovat, nikoli krmit, v zimních měsících všechny členy stáda - malé i velké. Šrotovat kukuřici do zásoby není vhodné, protože vyšší obsah tuku se podílí na rychlém žluknutí. Nejrozšířenější obilninou v hobby chovech je ale ječmen po mechanické úpravě, neboť ve formě celého zrna by prošel zažívacím traktem s menším využitím vlákniny a sušiny. Většina chovatelů se naopak shoduje, že žito je pro svoji chuť absolutně nevhodný, který navíc může způsobovat výrazné zažívací obtíže.

Jedna poznámka na konec. Rozhodně nezačněte zkrmovat obilniny hned od kombajnu. Koupíte-li zrno o žních či krátce po nich, nechte ho několik týdnů vysušit, dobře provětrat a tak po 8 týdnech lze takto dosušené jádro zkrmovat. V tomto případě platí, že loňské je lepší než letošní.

Kastrace se velmi často využívá u kozlů, kteří např. nesplňují požadovaný standard a nejsou vhodní k dalšímu chovu. U zakrslých koziček se kastrace provádí zejména proto, aby byl potlačen pohlavní pud a kozlíci v dospělosti nebyli cítit. Kastrace je nevratný zásah do integrity zvířete a proto je vždy nutné si pečlivě rozvážit zda kastrovat či nikoliv, neboť kozlík přichází i o chovnou hodnotu a nebude moci dále přenášet na potomky genetické vybavení. Kastrace se provádí v zásadě dvěma způsoby. Invazivní metoda je chirurgický zákrok, kdy po desinfekci a rozříznutí šourku jsou varlata a chámovody emaskulátorem chirurgicky vyňata nebo je odříznut i šourek. Emaskulátor neodstraní tkáň ostrým řezem, ale naopak tupým drcením chámovodů, které zabrání krvácení. Rána se zašije, kůzlátko dostane protitetanovou injekci a na jeden den se ubytuje v porodním boxu spolu s matkou, kde je čerstvě a vysoko vystláno, aby se zabránilo ev. infekci. Tento lokální chirurgický zákrok přináší výhodu, že zvíře má pouze krátkodobou bolest po zásahu a většinou již druhý den běhá po dvorku a o ničem neví. Neinvazivní metoda se provádí pomocí speciálních kleští, kdy se s jejich pomocí na šourek natáhne gumový kroužek, který omezí přítok krve do varlat a šourku a ten vlivem nekrotických změn sám odpadne, většinou do 2 týdnů. Po týdnu je nutné provést kontrolu, zda se v odumírajícím šourku s varlaty neobjevila infekce. Nevýhodou této metody je dlouhodobá bolest, která je způsobována odumíráním tkáně. Přesto je tato metoda nejrozšířenější, neboť chirurgický zákrok smí provádět pouze veterinář, ale odstranění varlat pomocí kroužku může provést sám chovatel.

Ketóza je onemocnění, které postihuje starší chovné kozenky, které většinou rodí již dvojčata nebo i trojčata. Příčina spočívá v nedostatečném přísunu živin ve čtvrtém a pátém měsíci březosti. Již víme, že v tomto období dochází k největšímu rozvoji plodu a kozenka potřebuje dostatek živin, minerálů a vitamínů ke zdárnému vývoji plodu. Při nízkopříjmovém přísunu glycidů dojde k uvolňování glykogenů (rezervního cukru) z jater kozenky a následně i ze svalů. Ze svalů jsou spalovány proteiny a při trvajícím nedostatku živin může dojít až ke vzniku ketoacydózy - překyselení organismu, kdy se v těle hromadí acetylketony, které můžou být v závažných případech cítit i z dechu koziček. Při laboratorních vyšetřeních se zjišťuje nízký obsah cukru v krvi a zvýšené množství ketolátek. Kozičky takto postižené se stávají malátnými, polehávají, jsou apatické a nejeví chuť k jídlu. Pokud nedojde k okamžité úpravě krmné dávky a nitrožilní aplikaci glukózy, nahromaděné ketolátky vedou i k postižení jater a nervového systému. Kozička při pokusu vstát padá, má nekoordivované pohyby a může upadnout do bezvědomí. Léčba spočívá v okamžitém přísunu živin, v podobě jádra nebo vloček, zejména pak zvýšené dávky ovoce a zeleniny, neboť vitamíny se velkou měrou podílí na odvodu ketonů z krve při metabolizmu. Přestože shora uvedené čtení je trochu odstrašující, je zde jednoduchá rada. Nezapomenout ve čtvrtém a pátém měsíci dodávat dostatek živin, vitamínů a minerálních látek odpovídající potřebám vysokobřezích kozenek. Že kozička bude mít patrně dvojčata nebo vyjímečně trojčata poznáte podle nezvykle se zvětšujícího břicha oproti březosti s jedním plodem. Se zvyšujícím se věkem kozenky je také větší pravděpodobnost narození dvojčátek. Na naší farmě se letos narodilo pouze jedné kozence prvničce jedno kůzlátko, jinak samá dvojčata a jedny trojčata. Není se třeba bát starším březím kozenkám dopřát živin, vitamínů a minerálních látek podle jejich apetitu. Takže jim můžeme popřát dobrou chuť a těšit se bez obav na kůzlátka.

Kozel ve stádu. Ne každý chovatel si může vzhledem k různým okolnostem dovolit chovat doma nevykastrovaného kozlíka, zejména s ohledem na sousedy pro jeho typický pronikavý zápach, který je ještě intenzivnější, prská-li se nějaká kozenka. Proto následující řádky jsou určeny pro chovatele, kteří mají to štěstí a mohou plemeníka chovat. V Dalovicích, pokud jde o kozlíka, tak, s výjimkou případných chorob nebo prevence, příliš kozičkám do života nezasahujeme. Tudíž kozlík Edík je s kozenkami celoročně, neboť on sám, pokud jde o prskání, ví nejlépe, kdy je kozenka fyziologicky na úlohu matky připravena. Přesně cítí, kdy se v moči kozenky objevují hormony, signalizující připravenost kozenky k oplodnění. A když kozička není ve stavu, který zaručuje úspěšné donošení plodu, tak se prostě tyto indikátory v moči kozenky neobjeví. Tento podpůrný argument je také jedním z těch, který mne utvrzuje v přesvědčení, že je lepší ponechati běh života více na přírodě, což už jsem na stránkách zmínil. Na dálku jsem asistoval u případu, kdy byla kozenka obskočena zhruba ve stáří 4 měsíců. Přesto při správné výživě, tj. pestré, vyvážené a v druhé polovině březosti též kaloricky vydatné stravě a dostatku pohybu, kozenka vše dobře zvládla a řádně odchovala své prvorozené kůzlátko.

Kozel bývá ve většině případů dominantním a je to on, který všechny "sekýruje", včetně malých kůzlátek, takže zejména u novorozených je vhodné je držet od kozla alespoň 14 dnů třeba v odchovně spolu s rodičkou, aby nedošla úhony. Někdy se však dominantním prvkem stává vůdčí koza, a je to ona, která určuje hierarchii a chod uvnitř společenství. To však nebývá skutečně obvyklé a většinou k této situaci dochází, není-li kozel zcela ve své "kůži" nebo na konci zimy a počátkem jara, kdy je sexuální aktivita kozla na nejnižší úrovni.

Kozel velmi často kontroluje kozenky, aby náhodou nepropásl prskající se kozu. Kozenky očichává při močení a jakmile cítí svoji příležitost, začne kozence očichávat stydkou krajinu, celou hlavou a krkem kolem krajiny krouží, jako by ji masíroval. Je-li si jistý, že nastal ten pravý okamžik, začíná se předvádět a snaží se kozičku zaujmout typickým postojem - natáhne krk a hlavu, ohrne horní pysk a jakoby nasává vzduch. Tento typický postoj jemuž se říká flémování, pak rozehrává o podupávání přední nohou a vydává hluboké pomrumlávání. Rovněž kozenka ve správné chvíli začně trpělivě snášet kozlovi projevy, vyhledává jeho přítomnost a oba se "mazlí", kdy se začnou vzájemně krky otírat, zcela viditelně jsou k sobě něžní a kozenka, která je na nejspodnější hierarchické pozici ve stádu, najednou smí ležet vedle kozlíka a ten ji dává zcela jednoznačně najevo, že teď je jeho favoritkou. Toto namlouvání trvá u zkušeného kozlíka i několik hodin, než dojde k obskočení. Návštěvníkům, kteří jsou účastni tohoto ceremoniálu, pak dává jasně najevo, kdo je na farmě pánem. Postaví se zcela nebojácně, začne ze ztopořeného pyje močit, a to tak, že dokáže nasměrovat proud moče právě na nebohého návštěvníka.

Mnozí kozlíci se umějí chovat jako z lepší rodiny :-). Krmení z koryta to si vezmou, ale ze země ani náhodou. Postaví se před vás a trpělivě se domáhají podání pamlsku přímo z ruky. Jinak při krmení příliš galantní nejsou, s výjimkou vůdčí kozy odhání všechny od krmení a to někdy docela nevybíravým způsobem. Včetně jeho kůzlátek. Přesto to jsou mírumilovní tvorové a nikdy se nestane, že by úmyslně trklo chovatele nebo malé dítě. Naučí-li chovatel v mládí kozlíka trkat, je velmi těžké, ne-li nemožné, jej toto odnaučit.

Kozičku nebo kozlíka? To je velmi častá otázka, se kterou se od návštěvníků naší farmy setkávám. Odpověď na takovou otázku není zdaleka jednoduchá. Dá se řící, že co chovatel, to jiné doporučení. Můj subjektivní názor je následující. Východiskem pro odpověď je premisa, že kozičky mají silně vyvinutý stádový pud. To lze také vyvodit z některých hesel této abecedy. Kozička by neměla být osamocená. Proto také samotnou kozičku, míněno holku, zájemci neprodáme, jedině když již nějakou kozičku má doma a chce rozšířit chov, tak ano. Holandské kozičky se velmi snadno sžijí s jakýmkoliv domácím zvířectvem, kočkou, pejskem, ovcí, krávou nebo s koněm či oslem. Přesto přezevšecko si nejvíce oblíbí a doslova miluje páníčka. Je-li kozička osamocena, o to více se na chovatele fixuje. Holka má však svoje dny a tento biorytmus je zachován po celý dlouhý život, dokud nezestárne. V těchto dnech je neklidná, mečí a není zrovna příjemným společníkem. To bývá také častou příčinou narušení sousedských vztahů. Moje doporučení je následující. Pokud chce chovatel pečovat pouze o jedno zvíře, je nejvhodnějším kandidátem vykastrovaný kozlík již v raném věku, tj. v řádu 2 - 4 týdnů po narození. Pro kůzlátko je to šetrný zákrok a druhý den běhá po dvorku jako by se nic nestalo. Jelikož se zákrokem se změní jeho hormonální vývoj, kozlík nepáchne, neboť v těle nemá žádné samčí hormony. Navíc se stane velice přítulný a chovatele považuje za parťáka nebo parťačku. Při variantě kozlík + kozička bez dalšího odchovu kůzlat je vhodné kozlíka také vykastrovat. Výhodou této varianty je výrazný rozdíl habitu/celkového vzhledu mezi kozičkou a kozlíkem a pohled na dospělé jedince je pak v krásné symbioze mezi nimi a navíc nádherná podívaná. Zbývá nám třetí varianta, tj. kozlík + 1 nebo 2 kozičky s dalšími odchovy. U této varianty je třeba počítat s větší plochou pro pastvu, aby kozičky netrpěly hladem nebo také stísněnými poměry v kozíně.

Kozičky a zahrádky. To je něco podobného jako voda a oheň. Prostě tyto dva pojmy nám nějak neštymují dohromady. Pokud nemá chovatel vymezenou dostatečnou plochu určenou k chovu, stojí před těžkou volbou. Zejména je-li zanícený zahradkář a ještě k tomu velký milovník holandských koziček. Rovněž mladá sadba ovocných stromů před kozičkami neobstojí a o keřích nebo maliníku nemluvě. Kůra starých stromů příliš kozičkám nešmakuje. Proto, jsou-li na pozemku vyhrazeném chovu nějaké stromky, je dobré omotat kmínky drátěným králikářským pletivem. Ale i tak jsme byli svědky jak dvě holky ve vzájemné spolupráci se tak dlouho pokoušely pletivo odmontovat, až se jim to, k našemu úžasu, skutečně povedlo. Také je nutné brát v potaz, že větve stromků nejsou zhruba do 120 cm proti ohryzu také chráněny. Ale i zahrádkář má svou šanci, vypustí-li kozičky na jedni nebo dvě hodiny pod dohledem do jeho království. Jinak žádná květinka, keř nebo bylina nemá pro kozičky odstrašující účinek. Po letech experimentování jsem přeci jenom objevil jednu rostlinu, která nechává kozičky absolutně klidnou. Je to divizna, která svými vysokými stvoly plných žlutými krásnými květy oživuje zelenou plochu. Nevím ale co se stane, až holky objeví její lékařské účinky...

Kozín, chlév, nebo domeček. To je jedno, jak tomu budeme říkat. Důležité je, aby to co postavíme, vyhovovalo kozičkám. V kapitole "Náš chov" uvádím, že je nezbytné, aby kozičky měly aspoň dřevěný přístřešek. Toto berme jako literární zkratku, přeci jenom je zapotřebí kozičkám postavit trochu solidní příbytek, kde nebude průvan nebo samá vlhkkost. Mimo tyto požadavky je taky nutné zajistit kozičkám dostatek plochy a světla. Právě v požadavku na světlo se kozičky liší od ovcí, kterým je v podstatě jedno, kde přenocují.

Před samotnou stavbou si musíme vyjasnit, s jak velkou podlahovou plochou budeme počítat. Ve velkochovech se počítá s užitnou plochou na jednu kozu cca 1,5 m2. My však neprovozujeme velkochovy a proto dopřejeme koziřkám trochu lepší luxus. Z mých zkušenostá vyplývá, že nejmenší výměra kozína by měla být 6m2 bez ohledu na to, zda máme jednu nebo dvě kozičky. Již víme, že kozičky nesnášejí, a to zásadně!, vlhkost a nejvíce pak déšť. Stačí pár kapek a kozičky utíkají do kozína nebo na zápraží, hlavně aby nezmokly. Musíme tudíž počítat i s dny, kdy kozičky budou pouze v kozíně, a malá plocha, která by jim umožňovala jenom spaní nebo stání, by rozhodně nestačila. Samotnou podlahovou výměru můžeme také rozšířit o palandy cca 60cm od země kolem jedné nebo dvou stěn o hloubce okolo 70 cm. Kozičky je milují jednak kvůli změněnému profilu, za druhé pak na nich velmi rády spí. Na palandách se také lépe udržuje suchá podestýlka, a při denním čištění od bobků jsou kozičky v suchém a čistím protředí.

Dostatek světla zajistíme oknem, které však nebude ze skla, ale z dutinkových průsvitných panelů, které nám splní světelné nároky a nerozbijí se při případných šarvatkách mezi kozičkami. Okno doporučuji vestavět do stěny, kde jsou zároveň dveře nebo průlez. Tím zamezíme průvanu, který i v létě může kozičkám uškodit. Ve dveřích zbudujeme průlez, jehož význam doceníme zejména v zimě, kdy budou moci kozenky ven, aniž bychom příliš snižovali vnitřní teplotu. V zimě kozičkám vyhovuje, je-li teplota uvnitř o 3 nebo 4 stupně vyšší. Nejedná se však o kategorický požadavek. Při velkých mrazech pak můžeme průlez zavřít nebo zakrýt kouskem deky. Obvodové stěny z prken časem seschnou, proto v Dalovicích stěny ( ty, kde není okno a dveře ) obkládáme polystyrenovými deskami o síle 0.5 cm a na ně jako vrchní stěnu natahujeme obyčejnou plastovou plachtu. Tuto dodatečnou výbavu lze provést zevnitř i zvenku. Rozhoduje též i estetický dojem našeho díla. Tímto řešením máme zajištěn teplotní rozdíl oproti venkovní teplotě a průvan nemá šanci. Nezapomínáme na stálé větrání oknem, dveřmi nebo průlezem. Celou stavbu je nejlepší postavit na betonové patky, abychom zabránily vzlínání vlhkosti. Detailní popis stavby kozína v Dalovicích spolu s forografiemi bude přidán v kapitole "Náš chov".

Doprovodné fotograjie ukazují dva příklady vhodných staveb, které splňují požadavky na dobré ustájení koziček. Toto heslo bude ještě doplněno o jednoduché plánky stavby.

Kůzlátko a termoregulace. Také já jsem si neuvědomil, že ve všech pramenech se uvádí, jak holandská zakrslá kozička snáší dobře vnitrokontinentální zimní podnebí, samozřejmě za předpokladu, že je správně a dobře živená. To však neplatí v plném rozsahu u kůzlátek narozených v zimním období při příchodu mrazíků nebo dokonce silných mrazů. Chovatel, který má k dispozici starý, poctivý, kamenný chlév a k tomu navíc i několik velkých zvířat pohromadě, má o polovinu starostí méně. Ten by si měl zejména hlídat nepříliš vysokou vzdušnou vlhkost a dostatek světla. Navíc přidat suchou podestýlku nebo zajistit spaní kozičkám na roštech či palandách. Ti chovatelé, kteří jsou odkázání na vystavění malého chléva nebo domečku pro jednu, dvě kozičky to mají v zimním období složitější. Sebelepší izolace při malém chlévě nezaručuje dostatek čerstvého vzduchu a abychom zabránili jeho časnému vydýchání, a tím i zvýšení vlhkosti a kondenzaci par na stěně, větrat se prostě musí. A to nemluvím o výšce stropu dle evropských směrnic :-)...

Jak si s tím poradit? Je nutné vyjít z předpokladů, že kůzlátka jsou v prvních dnech značně zimovřivá a nejsou sama schopna vlastní termoregulací takovéto zimní výkyvy teplot v prvních hodinách života vyrovnávat. Ta se dokonce i v létě, je-li jich ve chlévě více, k sobě tulí a vzájemně se ohřívají, takže ve velkochovech koz pak musejí naopak kůzlata hlídat, aby nedošlo u některého z nich k udušení.

Na stránkách v kapitole "Kůzlátka na prodej" píši, jak si kůzlata v létě zabrala uvnitř chléva malou skřínku pro slepice a tři se do ní vždy mezi krmením od kozenek namačkala a pospávala do doby, než "z ní vyrostla". V zimě mají všechny kozičky i nadále průlez z chléva k dispozici. Při silných mrazech průlez zastíním froťákem, jenom aby tam přímo netáhlo. Kozenky s kůzlaty jsou umístěny do porodních boxů, hluboce podestlány kvalitní slámou a pro jistotu jim přihříváme někde v rohu v bezpečné výšce infračervnou žárovkou co se používá nad kuřata. Kůzlátka velmi brzo odhalí zdroj tepla a okamžitě se pod ní "nasáčkují". Nejsou-li mrazy velké, zhruba pátý, sedmý den již běhají venku ve sněhu, aby vzápětí okřála pod "kvočnou".

A nyní k dotazu: "....a nedá mi, abych poprosila o radu...v sobotu se nám narodila dvě kozlátka a dnes ráno /pondělí/ jsme je nalezly obě mrtvé... koza držela, krmila je a i ony pili sami... mají udělaný chlívek venku, a bohatě jsme jim nastlali slámou... je možné aby umřela kozlátka na podchlazení? chlívek je uzavřen ze všech stran, jen dveře mají 20cm otevřený prostor nad vrátkama kvůli vzduchu...jsme z jičína, tak podmínky budou podobné, a zrovna byl dnes v noci mrazík..."

Odpověděl jsem, říkejme třeba paní Evě, že dle mého názoru došlo k úhynu kůzlat v důsledku podchlazení. Vycházel jsem z toho, že kůzlátka byla vitální, bez poruchy příjmu mleziva a mléka a zemřela obě současně cca 35 - 40 hod. po porodu. Kamarádka paní Evy je toho názoru, že se mohlo jednat o nedostatek selenu a veterinář, že mohlo jít o infekci. Jak vidíte, co chovatel, to může být i jiný názor. Proto již v úvodu abecedy zmiňuji, že moje názory nebo popisované zkušenosti nejsou dogmaty a je dobré se snažit získat co nejvíce informací vždy k danému tématu. To nejdůležitější z této nešťastné události je si vziti z ní poučení a rozlišovat podmínky pro kozičky od potřeb kůzlátek.

L

Laktační období oproti užitkovým kozám mléčného typu netrvá u holandských koziček dlouho. U holandských koziček toto období začíná porodem produkcí mleziva a následně mléka do té doby, dokud není kůzlátko odstaveno. To neznamená, že hospodář nemá co na práci. Naopak, denně musí kontrolovat, zda kůzlátko je pravidelně, zhruba každé 2 hodiny napojeno, což zkušený chovatel pozná podle kulatého bříška a klidného pospávaní kůzlete. Musí rodičce také upravit krmnou dávku tak, aby měla potřebné množství mléka z čeho vytvořit, krmivo mělo dostatečnou kvalitu a nutriční hodnotu. V průběhu laktačního období dobrý chovatel neustále kontroluje, zda nedošlo k mechanickému poškození vemínka, nebo zda ve vemínku neprobíhá nějaká infekce či bakteriální zánět. V době odstavu by měl chovatel také denně kontrolovat kozenku, zda fáze zasušování probíhá bez komplikací. Po řadném zasušení si může na chvíli oddychnout a po jisté době očekávat další kůzlátka.

Lněné semínko je vydatným pomocníkem při očekávaném porodu. Se lněným semínkem mají velké zkušenosti chovatelé koní, ale semínko bohatě využijí i chovatelé koziček. Čím blíže mají kozenky k porodu, tím je vhodnější si lněné semínko zajistit. Lněné semínko nejenže spařením nebo povařením uvolňuje do odvaru sliz, který má blahodárné účinky na žaludeční sliznici, ale ve velké míře se podílí na tvorbě a vylučování slizu v porodních cestách. Tento sliz umožňuje snazší průchod kůzlátka, zejména je-li kůzlátko větší v důsledku podávání vysokých krmných dávek ve třetím a čtvrtém měsíci březosti, nebo naopak anatomické poměry pánve jsou příliž úzké, anebo spoje pánevních kostí jsou již z větší části kalcifikovány, jako např. u starších koziček při prvním porodu. Počátek podávání odvaru je v literatuře uváděn rozdílně, od 4 týdnů před plánovaným porodem do jednoho týdne. U nás začínáme s podáváním vlahého nápoje 10 dnů před porodem, a to ještě pouze u prvorodiček.

Luštěniny. S krmením luštěnin nemám zkušenosti, takže se nemohu o rady podělit. Obecně však patří mezi jadrná krmiva s více méně nepříznivými účinky. Jejich vedlejší účinky jako je např. nadýmání nebo zácpa se dá řešit podáváním ve velice malých dávkách nebo mícháním s krmivy, které mají projímavý účinek. Sice mají vysoký obsah bílkovin, zejména pak bob, avšak jejich nepříjemná chuť může způsobovat kozám dietetické problémy až gastritidu. Z těchto důvodů na naší farmě luštěniny nepodáváme. Vyšší obsah bílkoviny dle mého názoru nevyváží daná rizika.

Mastitida - zánět vemene je bolestivé onemocnění, postihující část nebo celé vemínko, které může vzniknou hned z několika příčin. Nejčastější příčinou bývají mikrobaktriální původci, dále i mechanické poranění, průvan nebo městnání mléka při odstavu kůzlat. Tomuto onemocnění je nutné věnovat zvýšenou opatrnost, neboť při nesprávném vyléčení múže dojít do budoucna k omezení či zastavení produkce mleziva a mléka nezbytného pro budoucí kůzlátka. Proto je nejdůležitější prevence, která spočívá v udržování čisté a suché podestýlky, nevystavovat kozičky průvanu a z okolí odstranit všechny hřebíky a ostré předměty, o které by vemínko mohlo být poraněno. Po odstavu kůzlat je nutné věnovat vemínku zvýšenou pozornost. Vlastní léčba spočívá v mazání vemene protizánětlivými mastmi, pravidelném oddojování během léčby, a v těžších a rozsáhlejších zánětech je nutná i aplikace antibiotik. Je-li kůzle odkázáno ještě na mateřské mléko, je nutné jej převést na náhradní výživu, neboť mléko ze zanícenéno vemene je naprosto nevhodné k sání. Mléko ze zaníceného vemínka je snadno k poznání. Mívá vodnatější konzistenci, s příměsí hnisu, nebo není bílé a obsahuje vločky ze sražené bílkoviny.

Mečení koziček je častým tématem zasílaných dotazů. Je to pochopitelné, neboť ne každý má tu výhodu bydlení na kraji vsi či na samotě. Pokud jde o mečení, tak nemohu tvrdit, že kozičky nemečí. Jako každé zvíře i kozy se občas připomenou hlasovým projevem. Zejména je-li čas krmení a kozy vidí chovatele. Podotýkám, že je téměř nemožné se ke kozám přiblížit nepozorovaně, neboť i v době odpočinku a přežvykování jedna koza vždy hlídá a zamečením dá ostatním najevo, že bude hostina. Je dobré také vědět, že se kozičky velice brzo naučí poznávat vaše auto, ba i zvuk motoru, a když zastavíte u domku, začnou mečet do té doby, než se jim dostane polaskání nebo kousek nějakého pamlsku. Rozhodně neběhají bezdůvodně po zahradě a mečí jen tak pro radost. Když zjistí, že již nic nedostanou, věnují se pastvě nebo vymýšlením nějakých rošťáren, nejlépe jak utéci, jak se dostat do sýpky nebo seníku. Holky jsou pak hlasitější každé tři týdny, když se prskají, to trvá nejdéle týden, většinou 4 až 5 dnů a pak je klid. Počet koziček nehraje roli.

Kůzlátko se občas také ozve ostrým, vysokým mečením jestliže se ztratí, je zraněno, má hlad a rodička se někde toulá na pastvě, neboť kůzle je kozičkou odloženo a na pastvu v prvních dnech s rodičkou nechodí. Koza mu pak odpoví hlubším pomekáváním a sama si kůzle vyhledá. Dosud jsem se nesetkal s tím, že by mi napsal chovatel dalovických kůzlátek, že má problémy se sousedy ohledně mečení. Je-li kozička spokojená a chovatel se jí věnuje, tak nemá důvod k neadekvátnímu mečení.

Minerální látky získávají kozičky zejména pastvou nebo z krmné dávky zelené píce. Ale jako u vitamínů platí - čím větší možnost pastvy, tím větší jistota, že kozičky mají vyvážený přísun minerálních látek. Zejména nám jde o přísun vápníku, který se významnou měrou spolu s betakarotenem a sluníčkem podílí na tvorbě kostí. Ostatní minerální látky a stopové prvky zajišťujeme přidáním lízu, který dnes již vyrábějí přímo "na míru". Ten lze velmi snadno objednat přes internet, cena se pohybuje okolo 100.-Kč a při chovu jedné nebo dvou koziček vám vydrží minimálně rok. Je třeba si ohlídat, zda kostka lízu je určena skutečně kozám, kde se skladba minarálních látek liší od lízu pro hovězí dobytek. Jelikož přírodní krmivo, většinou pro malou výměru pozemku, nezajišťuje dostatečný přísun minerálů, líz by měl být v každém chlévě. Bez minerálních látek a jejich vyváženého stavu jsou kozičky odsouzeny k nemocem, které mohou mít i fatální následky.

Mlezivo je prvním nápojem, které narozené kůzle přijímá. Kůzle se rodí bez aktivní imunity proti chorobám a v mlezivu se nacházejí všechny důležité složky, jako např. vysoký obsah bílkovin, tuků a sacharidů, které mají vysokou výživnou hodnotu. Rovněž obsahuje minerály, vitamíny a obranné složky protilátek, které chrání kůzle proti chorobám, než se naplno rozvine imunitní systém samotného kůzlete.

Je proto důležité, aby se kůzle napilo mleziva co nejdříve. Většinou to bývá do 20 - 30 minut. Když kůzle nemůže najít cecík, kozička mu vydatně pomáhá popostrkováním. Nenapije-li se kůzle do jedné až dvou hodin, je lepší mlezivo oddojit do sterilní lahve a dudlíkem kůzle napojit. Vhodnější je malé množství o teplotě 37 - 38 stupňů a podávat mlezivo opakovaně. Oddojené mlezivo lze zamrazit do zásoby. V drtivé většině si však kůzlátko najde vemínko samo a začne sát ve lhůtě několika desítek minut. Čilá kůzlátka to někdy stihnou za 10 - 20 minut. Kůzle automaticky přistupuje k vemínku zepředu, souběžně podél těla kozičky a tlučením čelem do vemínka jej masíruje, čímž instinktivně zajišťuje větší přísun mléka z vemínka. Cizí kůzle přistupuje ke koze zezadu, ta jej však ve většině případů odežene. Také u prvorodiček se občas přihodí, že nechce kůzle přijmout a brání mu v sání. Zde doporučuji postupovat s trpělivostí, na kozičku mluvit, hladit ji, kůzle přidržet u vemínka nebo kozičku v klidu oddojit, kůzle nakrmit a nechat matku s kůzletem v klidu s dostatkem sena, vody a jádra nebo ovesných vloček. Odmítání kůzlete se však skutečně objevuje sporadicky a není třeba se prvních okamžiků po porodu bát.

Mrkev je vydatným zdrojem vitamínů v zimním období. Že ji kozičkám musíme podávat nakrájenou, již víme. Že mrkev obsahuje značné množství sacharidů/cukrů, také již víme, a kvůli tomu můžeme popřát kozičkám pouze menší množství - skutečně jenom jako doplňkové krmivo. Současné odrůdy karotky, kterou můžeme koupit v supermarketech, je vzhledem k velmi vysokému obsahu cukrů nevhodná při dlouhodobějším přikrmování nebo při podávání ve vysokých dávkách. Důsledkem jsou narušené pochody v trávicím traktu nebo dochází k narušení rovnováhy minerálních látek v organizmu, ap. Abychom mohli dopřát větší množství vitamínů bez nějaké újmy na zdraví koziček, máme zde krmnou mrkev, která ale není tak rozšířená jako krmná řepa a mnoho chovatelů o ní nemá ani tušení. Přitom jde o mrkev speciálně vyšlechtěnou ke krmení hospodářských zvířat. Předností krmné mrkve, oproti odrůdám určených pro lidskou výživu, je především daleko vyšší výnos kořene s vyšším obsahem sušiny a nižším obsahem ve vodě rozpustných cuk Navíc obsahuje neuvěřitelné množství různých vitamínů a betakarotenu. Krmná mrkev je šťavnaté krmivo, která zvyšuje stravitelnost celé krmné dávky, kozičky ji mají velice rády a má velice příznivé dietetické účinky. Vyšší obsah sušiny krmné mrkve umožňuje také výrazně delší dobu skladování v běžných podmínkách, jako jsou sklepy nebo malé krechty na zahrádce. Velkou výhodou také je, že ji můžete nechat v zemi na záhonku, dokud nepřijdou mrazy vyšší jak -5 stupňů.

Nemoci koz. V této Abecedě zmiňuji jen některé nemoci koziček, neboť zrovna tak jako u lidí, existuje velice dlouhá řada nemocí, které by mohly Vaše kozičky postihnout. A to ještě zmňuji ken takové nemoci koziček, u kterých hraje hlavní úlohu chovatel a tudíž záleží i na něm, zda budou zdravé či nikoli. Např. podávání zapařené zelené píce, mokrého jetele nebo vysoké dávky vojtěšky. Plesnivé a zaprášené seno nebo sláma, suchý nezvlhčený šrot. To vše má v rukou chovatel. Nebo chovatel neochránil kozičky proti průvanu, nezajistil obranu před vzlínáním vlhkosti, a tak bych mohl pokračovat. Hesly o nemocech jsem nechtěl nabádat ke zvládnutí učební látky střední veterinární školy, ale poukázat pouze na to, kolik materie má chovatel v rukou a jak lehce a snadno může ovlivňovat zdravotní stav koziček. Opravdu toho není moc, co by měl budoucí chovatel znát ke zdárnému chovu, a v tom ostatním se nebát a volat veterináře.

Ohryzávání kůry je oblíbenou činností koziček. Málokterý chovatel tuší, že kozy mají silně vyvinutou schopnost rozlišovat chutě. Takže jak chovatel, tak i kozičky rozlišují hořkou a sladkou chuť, zrovna tak i kyselou a slanou chuť. A jelikož je kůra nahořklá až hořká a kozy nahořklou chuť milují, musí si chovatel hlídat stromky, okrasné keře a vůbec vše zelené a zdobné. Kozičky skutečně nerozlišují, co žerou. Jedinou výtku bych proto vůči kozičkám měl - nemají dostatek estetického cítění a pozitivní náhled na krajinotvorbu. Na druhou stranu dělají radost sousedům, kteří bez obav házejí kozám jakékoli výhony náletových dřevin, prořezané větve, listí při podzimní úpravě, ap. Po důkladném ohryzání pak zbylé, ohryzané větvě jenom hodím na hromadu, nechám zaschnout a na ohni si pak pečeme špekáčky :-). Velice dobře si pamatují sladkosti a také sladké milují. Jakmile zašustím pytlíkem, nastane poprask jako v Kovářské uličce. A když nešustím, tak zcela neomaleně mi šacují kapsy, jestli tam nějaký piškotek není. Švestky jim taky chutnají, ale musím jim je podávat z ruky. Je docela komické pozorovat jak melou pantem a nakonec, k úžasu návštěvníků, elegantně pecku vyplivnou. Slané jim moc nejede.

Odstavení kůzlat od matky je nejoptimálnější ve stáří 3 měsíců. Kůzle v tomto věku je plně zvyklé na pevnou stravu, přijímá samo seno, trávu, granule nebo jádro, i když, pokud mu to matka dovolí, se občas domáhá sání z vemínka. Je-li kůzle zdravé, je v dobré fyzické kondici a pěkně stavěné, dá se říci, že z něj přímo vyzařuje radost mládí. Sourozenci jsou na sebe značně fixovaní, proto u nás preferujeme odběr dvojčat spolu k jednomu chovateli. Již samotné odloučení od matky je v prvních dnech pro kůzle stresující a ztráta sourozence míru stresu značně zvyšuje. Po převozu k novému majiteli některá kůzlata omezují příjem potravy, jsou vystrašená a je na nich znát celkové posmutnění. A v tomto okamžiku je rozhodující chování nového chovatele. Je velmi dobré se kůzleti věnovat několikrát denně, mluvit na něj, pokud to kůzle dovolí, tak ho hladit - nezapomeňme na drbání za ušima :-) nebo na hřbetu. Pokud kůzle při vzetí do náruče mečením naříká, položte jej a hlavně v těchto dnech není třeba "tlačit na pilu". Je dobré se taky zeptat původního chovatele na složení krmné dávky, aby jste mohli zjistit, na co je kůzlátko zvyklé. Například jaký pamlsek má kůzle nejraději. Postupným sbližováním a intenzivnějším kontaktem se kůzlátko začne uvolňovat, napětí se snižuje a během několika dnů /někdy to trvá déle, záleží na individualitě kůzlete/ se začne kůzle cítit jako doma. Pro kozy je typický individuální přístup k chovateli. Záleží hodně na něm, jakým nejoptimálnějším chováním ke kůzleti si jej získá za přítele. Někdy kůzle při změně stravovacího režimu dostane průjem. Jedná se o přechodné onemocnění, není třeba podléhat skepsi a volat veterináře. Na dva, tři dny stačí k uzdravení vyloučení zelené píce a jablek. Kvalitní luční jemné seno, čistá voda, ev. bylinkový čaj a ovesné vločky jsou nejlepšími léky.

Nesmíme ale zapomenout na péči o opuštěnou rodičku. Koza několik dnů mečením přivolává svá kůzlata, ale také velice brzy zapomene, neboť příroda ji již připravuje na její další úlohu matky. Koze je nutné kontrolovat její vemínko, zda zasušování mléka probíhá bez komplikací. Nejčastějším problémem po odstavení kůzlete bývá zánět vemene - mastitida.

Otravy koziček nejsou časté. Kozičky spasou či okoušou vše, i to co jiným hospodářským zvířatům příliš nejede. Z rostlin se může přivodit otrava po spasení řepky, třezalky, lupiny a vojtěšky. Vždy se jedná o velké krmné dávky, když třeba kozičky utečou na pole. Jinak jsem nezaznamenal žádný toxický zdroj rostlinného původu. Takže na dotaz, zda můžou kozičky sežrat třeba listí z javoru, odpovídám ano, je to velmi dobré zpestření potravy. Tak jako listí z ořešáku. Příčinu otrav musíme hledat jinde. Jedná se zejména o podávání zeleného krmení, které přišlo do kontaktu s umělými hnojivy nebo s pesticidním postřikem proti plevelům. Další nejčastější příčinou otrav je podávání plesnivého krmiva, nekvalitního sena, slámy nebo plesnivé zeleniny. Spory plísní pak napadají dýchací či zažívací trakt a rozmnožováním v těle se rozvíjí celková sepse, otrava. Léčba bývá účinná při rozpoznání příznaků v samotném počátku. Kozička je malátná, trpí nechutenstvím, občasnými křečemi a není-li léčba zahájena včas, uhyne. Toto heslo jsem zde zařadil pouze pro pořádek, neboť u dobrého chovatele k otravě nemůže dojít, a také převážná většina chovatelů se za celou dobu chovu koziček s otravou nikdy nesetká.

Pastva je pro kozičky nejpřirozenějším způsobem získávání živin, minerálních látek, vitamínů, karotenů a stopových prvků. Kozičku nepoctíme krásným zeleným pažitem. Naopak. Má-li dostatek prostoru pro pastvu, vybírá si takové porosty, traviny a byliny, které ostatní domácí zvířata nechají bez povšimnutí. Toho se hojně využívá při dopásání zbytků rostlin, které zůstanou ve výběhu třeba po ovcích nebo kravách. Kozičkám nevadí kopřivy, velice rády si pochutnají na rostlinách, které rostou na místech, kde se běžné vegetaci nedaří, jako je skalnaté podloží, rumiště nebo suchopár. Velkým přínosem koziček je, že velice rády spásají hluboko kořenící plevele, ze kterých získávají minerální látky nebo stopové prvky. Nejlépe se mají kozičky, které mají neomezený výběh na kraji obce a kde se vyskytují různé plevelné rostliny ve kterých se téměř ztrácejí. Rozmanitost rostlin a bylin je pro kozičky božska mana. Při pastvě si neopomene uždibnout z nějakého keře a nemá-li dostatek náletových dřevin na pozemku, je na chovateli, aby ji občas nějakou větev přihodil. Při přechodu ze zimního období na jarní pastvu, je dobré kozu přivykat postupně, neboť zejména jarní mladá tráva má mírné až silné projímavé účinky. Abychom zabránili průjmům nebo kolikám, pokračujeme celoročně v současném podávání krmiv s vysokým obsahem sušiny jako je seno nebo sláma. V objemu ovšem menším nežli v zimním období, aby si kozičky zachovaly ladnou postavu a ne aby se po zahradě procházela kozička s vytahaným a do stran nabobtnalým břichem. Tak jak nám travní porost stárne a obsahuje stále více sušiny, je spotřeba suchých krmiv stále menší. Většina chovatelů však má omezené možnosti pastvy a je vlastníkem menší zahrádky nebo dvorku. To však není na závadu a má-li pozemek alespoň cca 200m2 můžeme chovat jednu až dvě kozičky pro potěšení. Jedná se o kvalifikovaný odhad, který vychází z normy pro užitkové kozy. Pro ně je předpoklad 300 - 400m2 na jeden kus při pastevním chovu. Jelikož holandská kozička je více jak o polovinu tělesné hmotnosti menší, uvedená výměra by měla být dostačující.

Plot kvalitně postavený, je jedním z předpokladů, aby nám neustálé hledání koziček nepřivodilo infarkt. Plot nemusí být ani příliš vysoký. 120 - 150 cm je dostačující, pokud je dobře udělán dobrý betonový základ pro sloupky. Je úplně jedno je-li plot proveden ze dřeva, zděný nebo z pletiva. Je dobré se zaměřit hlavně na to, zda někde nejsou např. škvíry. Stačí i ta sebemenší a kozy se začnou producírovat po návsi. Kam koza prostrčí hlavu, tak je na malér zaděláno. Zahánění zpět do ohrady nebo na dvorek jim evidentně dělá radost a nenechají se jednoduše na zavolání chovatele zahnat jako stádo ovcí. Zejména, je-li v okolí cokoli zeleného, ze kterého nestačily ještě něco utrhnout. Budu se opakovat, ale co není na jejich dvorku nebo zahradě, je vždy lepší, zelenější a chutnější. Malá kůzlátka v tomto směru dokáží dělat divy téměř jako David Coperfield a až jeden neuvěří, jaká malá dírka mezi plotem a zemí jim stačí k protáhnutí. A protože jsou kozičky velice učenlivé, ostatní první kozu nebo kůzle okamžitě následují. Drátěný plot na naší farmě máme zajištěn napínacími dráty na konci plotu u země a navíc ve výšce 20 - 30ti centimetrů proti vytahání plotu drbáním. Navíc máme ze železobetonového drátu udělány skoby, které zhruba po 50ti centimetrech jistí spodní okraj plotu fixovanými prkny, aby holky měly ztížené podlézání a tím bráníme komlikovanému nahánění. Toto chování koziček nevyplývá z toho, že by byly u chovatele nespokojeny, ale nutí je k tomu zvědavost a zvídavot poznávat stále něco nového. V jedné internetové diskuzi napsala jistá paní s trochou nadsázky, že nejlepší plot pro kozy je dvoumetrová betonová zeď. To se však netýkalo holandských koziček, ale zakrslých kamerunských. Naštěstí...

Paznehty jsou tvořeny rohovinou, která, podobně jako lidské nechty, neustále dorůstá. V původním prostředí na suchém, tvrdém nebo skalnatém podloží docházelo k přirozenému obrušování, takže zákroky spojené s úpravou paznehtů nebyly a nejsou nutné. Ve středoevropském klimatu a pastevním chovu není přirozené obrušování zajištěno, a proto je nutné paznehtům věnovat zvýšenou pozornost. Mají-li kozy větší prostor s různými podložími, nikoli pouze trávu, mohou běhat po dvorku nebo kamenech, stačí kontrola paznehtů jednou ročně a podle potřeby přebytečnou rohovinu seříznout. Při pastevním chovu by se měla kontrola provádět 2x ročně, ale zkušený chovatel již sám pozná, kdy je úprava nutná. Přerostlá rohovina na paznehtu se jednak stáčí dovnitř k chodidlu dovnitř paznehtu, a za druhé prodlužuje přirozený tvar do jakési "dámské lodičky", čímž způsobuje, že koza našlapuje stále vice "na patu" a dochází k deformacím kloubů, porušení šlach a prakticky neustálou bolest při stání nebo chůzi. Při prohlídce paznehtů a následné úpravě musí být dva lidé. Důležitá je důkladná fixace a to proto, aby nedošlo k poškození měkké tkáně, čímž předejdeme ke zbytečnému krvácení. Proto by se pevného uchopení kůzlete/kozy měl ujmout muž a k úpravě paznehtů manželka. Ženy jsou více citlivé a navíc zvyklé na manikýru při úpravě vlastních nechtů. Červený lak či jiné zdobné prvky nejsou u koziček nutné :-).

K úpravě paznechtů jsou nejvhodnější malé zahradnické nůžky, kdy se přebytečná rohovina odstřihne, protože v záhybech překroucené rohoviny snadno vzniká naměstnanou hlínou nebo hnoje vhodné prostředí pro množení hnilobných bakterií. Tomuto prostřední se odborně říká "anaerobní" prostředí, ve kterém se daří bakteriím, které nepotřebují ke svému množení a přežití kyslík. Někdy však při úpravě můžete narazit na část paznechtu, která značně zapáchá. To je projev toho, že bakterie Bacteroides nodosus již napadla zdravou měkčí část a je nutné říznout hlouběji, tzv. až na krev, dokud nenarazíte na zdravou tkáň. Další léčbu postižené tkáně bych z opatrnosti přenechal na veterinářovi. Vedle úpravy paznechtů zahradnickými nůžkami nebo nožem je možné toto provádět speciálními nůžkami, které jsem si pořídil, ale z vlastní zkušeností vím, že jsem měl za ty peníze nakoupit piškoty nebo jablka.

*převzato - Chov koz, Milena Fantová a kolektiv

Počasí hraje v chování koziček velkou roli. Velmi dobře si poradí s velkým vedrem nebo s nízkýni teplotami. Co ale nesnášejí, a to jako doopravdy, je déšt nebo vlhké, vlezlé počasí. Nechuť k vlhku lze u koziček zpaušalizovat. Jakmile hrozí déšť nebo bouřka, okamžitě hledají nějaký úkryt. Proto jsme si již předsevzali, že kozičky na pastvě potřebují aspoň nějaký přístřešek , který je ochrání proti zmoknutí jejich srsti. Kozičky také nesnáší vlhké podmáčené plochy, kaluže, ap. Proto, pokud máme k dispozici pouze podmáčený pozemek, je lepší s chovem vůbec nezačínat. Se sněhem při hezkém počasí však nemají žádné problémy.

Porod kozenky bývá vyvrcholením dobré péče každého chovatele a významným zlomem v odchovu, zejména pak začínajícího chovatele. Porodu se není třeba bát, ale je dobré být na něj dobře připraven. Ve velké většině probíhá porod spontánně a není zapotřebí asistence chovatele. Je ale vhodné, aby kozenka byla na čisté vysoké podestýlce, na naší farmě se snažíme kozičce zajistit klid oddělením od stáda, aby náhodou nedošla nějaké újmy. Že se porod blíží, poznáte velice snadno. Kozička je neklidná, pomekává, lehne si, vzápětí vstane, neklidně pobíhá a k chovateli je velice přítulná, jako by čekala od něj podporu. Vemínko je již nalité mlékem a na pohmat tuhé. To je příznakem, že mleziva pro kůzlátko bude dostatek. Hladové jamky jsou již výrazné a břicho je velmi povolené a spuštěné dolů. Vlastní porod začíná vypuzením plodových obalů spolu s plodovou vodou. Od té doby je zapotřebí zvýšená pozornost chovatele. Porod nám již začal a u normálního porodu bez komplikací, tzn., že má kůzlátko pravidelnou přední polohu, dojde k vypuzení kůzlátka nejdéle do 1 hodiny. Většinou však vše probíhá rychleji, ale u prvorodiček je zapotřebí tuto dobu od vypuzení plodových vod sledovat a v případě pomalého vypuzování kozence pomoci. Kozička má však porodní cesty jemnější nežli např. ovce a proto je nutné při pomoci postupovat velmi opatrně. Nezbytností jsou řádně umyté ruce horkou vodou a mýdlem nebo použít sterilní rukavice. Kdo si na to netroufne, je lepší zavolat veterináře, neboť se může jednat o nepravidelnou polohu ( hlavička vykukuje jenom s jednou přední nožičkou nebo se může jednat o tzv. zadní polodu, kdy je kůzlátko úplně otočené a jde pánví napřed). Zde je velmi vážné riziko, že při průchodu porodními cestami dojde k přiškrcení nebo přerušení pupeční šňury a kůzlatko se napije nebo se může udusit. Další komplikace mohou nastat při nepravidelných polohách více kůzlat.

Abych však čtenáře příliž nevyděsil, vrátíme se k dobře probíhajícímu porodu, kterých je statisticky téměř 100%. Kůzlátko na nás začne vystrkovat přední nožky, vzápětí čumáček a kozička silnými stahy (kontrakcemi) vypudí kůzle ven. Jelikož kozička rodí ve stoje, je první setkání kůzlete poměrně nepříjemné, neboť pád na zem není nic příjemného. Současně dojde k přetržení pupeční šňůry. Pád astudený vzduch má však u kůzlete i stumulační účinky a poprvé se nadechne. Pokud je chovatel u porodu, nic nezkazí, jestliže kůzleti očistí z hlavičky plodový obal a příp. zbytky plodové vody a otře mu dýchací cesty a oči slámou nebo čistou osuškou. Kozička se o vše postará a její první starost je lízáním osušit kůzle. Při tom také masíruje kůzleti břicho a zátylek, čímž zase stimuluje peristaltiku - pohyb střev, aby kůzle vyměšilo zbytky z nitroděložní výživy a sací reflex . Mezi osušováním se kůzle již začne stavět na poněkud vratké nohy a intuitivně hledá vemínko. Splete-li si omylem přední stranu se zadní, kozenka mu pomáhá a většinou k prvnímu sání mleziva dochází do 10 až 20 minut za podpory rodičky hlubokým pomekáváním a strkáním kůzlete k vemínku. Jestliže kůzle otálí s pitím mleziva nebo je kozička neklidná, postupujeme tak, jak je popsáno pod heslem mlezivo. Rodí-li se více kůzlátek, rodí se většinou v rychlém sledu za sebou. Pokud je kozenka při více kůzlátek vysílená a stahy-kontrakce nejsou již tak silné, pomáháme rodičce s vytahováním kůzlat za přední nohy ven. Velice důležité a co kozička neumí, je ošetření zbytku pupeční šňůry. Pupeční pahýl zkrátíme dezinfikovanými nůžkami na 3 až 5 cm, vytlačíme zbytky krve směrem od břicha ke konci pahýlu a celý pahýl důkladně dezinfikujeme. Tím jsme výrazně zamezili ev. proniknutí patogenních organismů do břišní dutiny a rozvoji infekčního onemocnění. No a to je všechno :-)

Selen je jedním ze stopových prvků, který se v přírodě nachází skutečně v minimálním a pro obyčejného smrteníka nezměřitelném množství. Pro chovatele koziček je významný jeho vliv na vývoj plodu, a pokud kozenka nemá minimální příjem tohoto prvku, může dojít k poškození plodu, nebo i k potratu. Jinak žádný fatální vliv na organizmus nemá. Jeho příjem zajistíme podáváním jadrného krmiva nebo ovesných vloček. V těch se vyskytuje selen v dostatečném množství a dostane-li kozenka jádro třeba jenom jednou týdně, nemůže dojít u březích kozenek k poškození plodu. Předpokládám, že každý chovatel minimálně jednou týdně kozence dopřeje i tvrdé pečivo nebo vločky, takže toto heslo můžeme brát skutečně jenom v hypotetické rovině. O selenu se zmiňuji v souvislosti s dotazem z "Knihy návštěv", kdy došlo k náhlému a společnému úhynu novorozených kůzlátek. Kůzlátka byla zdravá, vitální, přijímala mlezivo, takže nedostatek selemu je tímto vyloučen. Skutečnou příčinou mohlo být podchlazení, jak se zmiňuji v heslu Kůzlátko a termoregulace.

Seno vedle zelené píce patří k nejzákladnějšímu a nejpřirozenějšímu krmivem, které ve srovnání s jinými krmivy plně vyhovuje fyziologickým požadavkům trávení. Specifické účinky kvalitního sena spočívají v příznivém vlivu na dobrou funkci bachoru. Mimoto působí kvalitní luční seno příznivě dieteticky pro obsah vysoký obsah vlákniny a je významným zdrojem vitamínu D a beta-karotenu. A právě pro svoje významné dietetické účinky je nenahradiltelným objemným krmivem pro kůzlata, která jej začínají přijímat již od 2 až 3 týdnů jejich věku, hned po vyvinutí všech žaludků. Tak jako u všech forem krmiv je zejména u sena dbát na jeho kvalitu. Jak již víme, seno by nemělo být příliš prašné, abychom předešli zánětům dýchacích cest, na což jsou kozičky ve zvýšené míře citlivé, výrazněji více než ovce. Snad ani již nemusím zdůrazňovat, že seno nesmí být plesnivé nebo příliš vyluhované po deštích během sušení. Nejlépe kozičkám chutná luční seno. Čím více travin obsahuje, tím je chutnější. Problémem ale bývá uchovat všechny lístečky na stvolech. Tomu se dá předejít při domácím sušení, kdy seno co nejméně a opatrně obracíme. Po takovém senu se kozičky mohou doopravdy utlouct. Seno po usušení začneme zkrmovat nejdříve 2 měsíce po usušení, kdy se tzv. vydýchá. Ze sena lze pro kozičky při běžných trávicích komlikacích připravit výluh - kozí polévku, kdy se kvalitní seno nechá namočené ve vodě do druhého dne a pak jej kozičkám podáváme ve formě nápoje. Naopak seno pouze z jetele nebo vojtěšky je předními odborníky považováno za nevhodné (viz Návštěvní kniha, diskuze - seno). Doporučuje se zkrmovat ve směsce nebo na přeskáčku - vojtěškové, luční. O vojtěšce, jeteli a jejich vhodnosti při chovu koziček se zmiňuji pod heslem zelená píce. Vojtěška obsahuje příliš vysoké dávky vápníků a dusitanů, které se pak musejí kompenzovat přídavkem jadrného krmiva nebo jiného energetického krmiva. Při nadměrných dávkách vojtěškové seno vyvolává záněty sliznic, puchýře v tlamě nebo kožní vyrážky. Závažnějším projevem bývá postižení nervového systému. Kozička potrhává hlavou nebo má nekoordivanou chůzi a při vážné formě kozička polehává a přestává přijímat potravu. Pokud má chovatel možnost získat jetelové nebo vojtěškové seno, je dobré jej podávat pouze se zvýšenou opatrností ze směsky lučních travin a vojtěšky. Na naší farmě vojtěškou vůbec nekrmíme.

Domácí seno přes veškerou snahu nemusí být vždy nejlepší. Proto doporučuji hobby chovatelům si seno koupit. Dnes se seno v malých čtverhraných balících shání velice těžko. Většinou jsou k dostání kulaté balíky o průměru 130 - 180 cm. Tyto balíky váží dle pevnosti a tlaku při vázání 3 - 4 q a stojí 300 - 500 Kč. Počítáme-li se spotřebou sena 1 - 1.5 kg sena na kozičku a den, tak, i když bychom měli jenom jednoho kozlíka, nic nepřijde na zmar. Senem následně přikrmujeme i při pastvě v jarních měsích, což zejména při přechodu ze zimního období na letní je nutností. Kozičky mají tendenci se senem nakládat, jako by bylo zadarmo. Hodně roztahají po chlévě, mají-li seno v jestličkách, tak na něm rády tráví volný čas při přežvykování, pokálí ho ap. Takže u nás to praktikujeme následovně. Když je na farmě hodně koziček spolu s kůzlátky, necháváme je seno vytrhávat z nerozřezaného balíku, kde je seno pevně fixováno. Kozičky si po pracném vytahání sena rozmyslí, jestli jej pustí na zem a znovu se pracně snažit, aby něco dostaly do bachoru. Balík je zastřešen z lehkých , nanákladných krytin. Pár prken a nepromokavá plachta bohatě stačí. Máme-li na farmě jenom chovné kusy, tak máme malý zlepšovák: seno provázkem převážeme do pevné koule, ze které kozičky také pracně seno vytahují a navíc mají zábavu. Jak je takto připravené seno neposedné a současně se přetahuje o sousto více koziček, balík se kutálí na všechny strany a máte zaručeno, že vaše kozičky budou v dobré fyzické kondici. Zbylé provázky průběžně odklízíme. A dovolte mi ještě jednu poznámku. Pokud mají kozičky neomezený přístup k senu po celý den, dojde k postupnému roztahování bachoru a následně i břicha, a kozičky již nepůsobí elegantním a ušlechtilým dojmem, což je veliká škoda, protože jak budou kozičky vypadat, je v rukou chovatele.

Sláma při chovu koziček plní dvojí účel. Jednak jako výborné stelivo a za další jako doplňek krmné dávky. Pokud jde o podestýlku, kozičky mají rády podestýlku hlubokou, která se vytváří neustálým přidáváním steliva vrstvu po vrstvě. Zda je vrchní sláma opravdu suchá si vyzkoušíme jednoduchým testem. Říká se mu "suché koleno" a provedeme jej tak, že si klekneme na podestýlku a koleno nám musí zůstat suché. Není-li tomu tak, přidáme novou slámu. Tím máme zajištěno, že se kozička přes noc vyspí na suchu a nenavlhne, což by zejména v zimě, kdy teplota v kozíně může klesnout i pod bod mrazu, neonemocní. Nízká teplota nevadí, vadí vlhká podestýlka. Je vhodné, aby byla podestýlka vidlemi každodenně načechrána a ta nám při otevřených dveřích přes den krásně vyschne a provětrá. Slámou nešetříme, při podestýlání myslete na svoji matraci a určitě budete podestýlku udržovat v báječném stavu. Toto platí zejména pro staré původní kamenné chlévy. U kutilsky vyrobených chlévů ze dřeva lze slámu obmněňovat dle potřeby, neboť mají kozičky od dřevěné podlahy větší konfort a nevzlíná v takových kozínech vlhkost nahoru.

Jak jsme si již řekli, sláma plní i nezbytný krmný doplněk. Nejpřirozenějším způsobem příjmu živin a ostatních látek je pro kozičky pastva. I ta má však svoje úskalí, která však vyvažujeme právě přikrmováním krmné slámy. Sláma k podestýlce může být jakákoli, musí však splňovat základní kriteria, o kterých se při krmivech neustále zmiňujeme. Nesmí být zavlhlá, plesnivá, zatuchlá a při podestýlání se z ní nesmí příliš prášit, aby se neuvolňovaly spory bakterií způsobující dýchací a střevní obtíže. Kozička si ráda pochutná na kvalitní podestýlce, ale nejraději má ovesnou slámu nebo z jarního ječmene, která má navíc pro kozičku důležité minerální a dusíkaté látky ve vyšším množství, než-li ostatní sláma. Na naší farmě podestýláme také zbytky šustí z klasů kukuřice, ale ta dlouho jako podestýlka nevydrží, neboť si na ni kozičky pěkně a hlavně rychle sgustnou. Můžu vám nabídnout také poněkud nezvyklou, ale dobře fungující podestýlku ze suchých listí ořešáku. Traduje se, že má do určité míry antiparazitární účinky, které brání parazitům se v této podestýlce zdržovat. Problém je ten, že si na ni kozenky také velice rády smlsnou. Na závěr si dovolím malou poznámku. Výše píši, že sláma může být jakákoli. Z toho ovšem vylučuji slámu z luskovin (bobová, hrachová, ap.), která má podřadnou hodnotu, může způsobovat zdravotní potíže (plynatost) a lze ji přirovnat k méně kvalitnímu senu, kterým ovšem kozičky zásadně nekrmíme. U nás ji nepoužíváme a dáváme přednost kvalitní slámě z obilovin.

Sliznice, ať již oční nebo vulvy má být na první pohled klidná, narůžovělá, bez známek nějakého výpotku či výtoku. Někdy u koziček dochází ke slabému podráždění oční sliznice v důsledku přílišného prášení sena od rozdrolených drobných lístečků. Zde je vhodné seno před založením do krmelce nebo žlabu lehce vidlemi pročechrat, abychom prašnost maximálně snížili. Někdy také šrot, pokud není dostatečně zvlhčený, se podílí na vyvolání zánětu. Příčiny známe, takže kozičkám podáváme co nejméně prašné krmivo a pokud se jim v důsledku lehkého podráždění dělají u očí "ospalky", jsou kozičky velmi vděčné za jejich odstranění např. při mazlení nebo kartáčování. Rovněž tak sliznice dutiny ústní je lehce narůžovělá, bez jakýchkoliv známek podráždění či puchýřků. Někdy si kozička způsobí poranění sama při okusování malin, ostružin nebo ostré trávy. Tato poranění se vyléčí sama bez problémů, je-li kozička ve zdravé kondici. Podáváme-li kozičkám nekvalitní seno s příměsí plísní, je na záněty sliznic a ještě horší následky zaděláno. Pokud zjistíme na vulvě kozenky známky zarudnutí a zbarveného hlenu s příměsí krve, je lepší zavolat veterináře, neboť se může jednat o chronický zánět v reprodukčnímch cestách. Výplachy a eventuální antibiotickou léčbu nemá chovatel provádět sám, pokud nemá veterinární vzdělání.

Stín je pro kozičky zejména v letních měsících velice důležitý. Někdo by se mohl nad tím pozastavit se slovy - ale vždyť přece původem pocházejí ze severní Afriky, ale mnoho sluníčka škodí i kozičkám. Tam kde není například stín pod stromy nebo od budov, je velmi důležité postavit alespoň nějaký dřevěný přístřešek, kde se kozičky dle "svého uvážení" mohou schovat. Nemají-li takovouto možnost, je vysoce pravděpodobné, že onemocní solární dermatitidou, což je zánět kůže vyvolaný slunečním zářením. Toto riziko se ještě zvyšuje, obsahuje-li zelené krmení rostliny s fotosenzibilujícím účinkem, jako jsou např. třezalka nebo vojtěška. Někdy i zelené porosty obilovin. Onemocnění se projevuje poškozením kůže, jejím zarudnutím nebo vytvořením puchýřů a bolestivých boláků. Je-li dermatitida způsobena i vlivem třezalky nebo vojtěšky, může dojít k poškození jater, narušení celkového zdravotního stavu, v těžkých případech i ke kolapsu a úhynu. Nastane-li taková situace, zahájíme léčbu a kozičku umístíme do stínu ve chlévě, zajistíme dostatek vody, podáme sondou projímadlo a raději zavoláme veterináře. Tento postup se v ničem neliší od účinků léků pro lidi, kterým také není doporučeno chodit na přímé slunce, pokud lék obsahuje třezalku a přesto se neřídí dle návodu k použití. Akorát to projímadlo jim odpouštím...

Terén kozičkám prospívá více členitý. Toto mají geneticky zakódováno, neboť jejich prapředci pocházejí ze skalnaté a písčité severní Afriky. Málokdo z nás je však vlastníkem kamenolomu, tak si musíme poradit jiným způsobem. Existuje mnoho způsobů, jak kozičkám většinou rovinatý terén trošku uzpůsobit. Za každou i sebenší změnu terénu jsou kozičky velice vděčné. Stráň můžeme obzvláštnit několika kameny, položeným kmenem ap. Kozičky uvítají i několik pařezů vedle sebe, několik větších kamenů nebo doma vyrobené různé překážky a prolézačky z několika klád a prken. Několik přiložených fotografií berte jako dobré příklady, fantazii se meze nekladou. Snad jen dávat pozor, abychom netvořili velké škvíry, ve kterých by si kozičky mohly poranit nebo zlomit nohu.

Tetanie není to samé co tetanus. Tetanie je krásný modelový příklad onemocnění, když kozička nemá dostatečně vyvážený příjem minerálních a stopových prvkú. Choroba propuká nejčastěji na jaře, kdy kozičky mají velký přísum zeleného krmiva, které obsahuje příliš dusíku a draslíku a které omezují příjem hořčíku v zažívacím traktu. Pokud má kozička navíc kůzle a musí produkukovat mléko, nebo je studené jaro, či je kozička i jinak stresována, propuká nám nemoc a příznaky nemoci jsou - třes svalstva, špatná koordinace pohybů, křeče v celém těle a není-li ihned zahájena léčba vetrináře podáním hořčíku do žíly, může kozička uhynout. Chovatel může této nemoci snadno předejít - nepřehnojovat pozemek dusíkatými hnojivy a při přechodu na jarní pastvu nezapomenout na přídavek sena a na liz.

Tetanus je jako u lidí velice zákeřná choroba. Bakterie proniká v místě poranění a velice rychle se rozvíjí, většinou s následkem úhynu kozičky. I při malých nebo i větších poranění je dobré místo ošetřit a řádně vydezifinkovat. Podle umístění je vhodné místo poranění po ošetření překrýt čtverečkem a řádně připevnit. Velmi často je vstupním místem rána při chirurgickém odstranění varlat u kozíků. Proto je nesmírně důležité po takovémto zákroku aplikovat sérum proti tetanu. Je-li rána větší při mechanickém poranění, doporučuji rovněž po ošetření aplikaci séra. Ránu pak průběžně ošetřujeme až do vyléčení. Rada na závěr - pozor na hřebíky nebo na napínáčky. Hřebíky párají kůži a napínáčky se zapichují do paznechtu při našlápnutí a v tomto místě může velice snadno dojít k přenosu bakterií. Obojí pak mohou napáchat velkou paseku v bachoru !

Tasemnice se může objevit v zažívacím traktu koziček po pozření trusem znečištěného zeleného porostu, např. volně pobíhajícími psy nebo kočkami. V jejich trusu pak přežívají půdní roztoči, kteří jako mezihostitelé sežerou vajíčka tasemnice a larvy přežívají v roztočích i několik roků. K nakažení dochází většinou na volné pastvě, v příkopech, ap., neboť předpokládám, že domácí mazlíčkové těchto druhů máte odčerveny. Dostane-li se takto infikovaná tráva spolu s larvami do zažívacího traktu koziček, z larviček se vyvinou tasemnice jako poslední vývojové stádium, a kozičky nám začnou chřadnout, mají průjmy až břišní koliky. Při podezření na tasemnici, kdy kozička má výborný apetit, a přesto hubne, je vhodné nechat udělat koprologické vyšetření veterinářem, kdy pod pouhým mikroskopem jsou články tasemnice odhaleny. Celou tasemnici by jste pod mikroskop nedostali, neboť může dosahovat až 4 m délky :-(. Pokud se včas nepodají léky z řady benzimidazolů, můžou nám i uhynout. Ponaučení - jdete li s kozičkou na procházku vsí nebo kousek za ves, nedovolte, pokud možno, kozičky pozřít trávu z pangejtu a raději si udělejte výlet k nějakým keřikům nebo polostromům. Zákoutím u hospod se vyhýbejte na sto honů. Jednak tím uděláte kozičce nezměrnou radost kombinací chutných dřevin a větviček a za druhé se vyhnete nakažením ze znečistěného příkopu.

Užitkovost holandských koziček se rovná nule. Nepočítáme-li radost, kterou nám jako členové rodiny přinášejí. Žádné maso, žádné mléko, ani žádná vyčiněná kůže. Jenom ten příjemný dotek, mazlení a hřejivý pocit u srdce. Přesto se sem tam objevují maily, kde jsou vznášeny dotazy ohledně produkce mléka nebo kolik činí váhový přírustek. Nesměju se tomu, tyto dotazy svědčí jenom o nedostatečné informovanosti a někdy to můžou být obavy, zda kozičku po odstavení kůzlete nebude nutné dojit. Jiná situace je, když občas narazím na inzerát, že holandské zakrslé kůzle pochází z chovu s kontrolou užitkovosti. To je již vědomný marketingový tah, jehož jediným cílem je zlanařit ke koupi potencionálního a nezkušeného chovatele.

Dovolte mi ještě jednu poznámku, která se netýká užitkovosti, ale užitečnosti koziček. Velmi často je v inzerátech uváděno, že je kozička "živá sekačka". I já sám o ní v kapitole Náš chov toto v úvozovkách uvádím. Samozřejmě kozička neumí spásat trávu takovým způsobem, že by za ní zůstával anglický trávník, ale vypásá jiné rostliny než např. ovce. Chce-li mít někdo anglický trávník, nic jiného mu nezbývá, než čas od času vytáhnout sekačku z garáže a protáhnout si svaly na zdravém vzduchu. "Živou sekačku" vnímejte s nadsázkou a na kozy se nezlobte, doopravdy to neumí...

Voda je nezbytná ke zdárnému a kvalitnímu života koz. Přesto koza patří ke zvířatům, které v některém období snesou menší příjem tekutin, nebo dokonce i několik dnů vydrží bez pití, aniž by utrpěla újmu na zdraví. Koza je totiž ve spotřebě vody velice blízká velbloudovi, kdy má pouze o 3 kubické centimetry na kilo živé váhy vyšší spotřebu nežli právě velbloud. Koza se tedy dokáže vcelku dobře vypořádat s nižším přísunem vody tím, že začne omezovat vodu ve výkalech a moči. To je závislé od toho, zda je tráva po dešti nebo orosená a také nepotřebuje více vody v těle pro ochlazování pocením při vyšších teplotách.

Doporučuji se však ke koze chovat jako ke každému domácímu zvířeti, nevidět v ní velblouda a dopřávat ji každý den dostatek kvalitní čerstvé vody. Je-li pozemek větší, je vhodné rozmístit minimálně 2 nádoby na opačných koncích pastviny. Nesmíme zapomenout, že potřeba vody je přímo úměrná složení krmné dávky. Jsou - li kozy přikrmovány celoročně senem kvůli zajištění dostatku sušiny, je nutné k dobrému kvasnému procesu v žaludcích kozy zajistit dostatek vody. V neposlední řadě je pak velice nutné zajistit u kojících matek dostatek vody, která se největší měrou podílí na složení mleziva a mléka. Kůzlátkům rovněž od cca 3 týdne života nestačí pouze mléko, ale také se ráda při příjmu suchého krmiva napijí vody. Pro ně je vhodná např. řeznická lodna, která má snížený okraj a kůzlátka se mohou bez problémů napít. Udržování nádob v čistotě odstraněním řas nebo jiných nánosů ze stěn je samozřejmostí. V parném, teplém létě doporučuji vodu měnit dvakrát, aby měly k dipozici stále čerstvou a chladnou vodu.

Větrání chléva je jednou ze základních podmínek dobrého chovu a vystříhání se některých respiračních nemocí. Vysoká vzdušná vlhkost zejména na sklonku zimního období při oslabení imutního systému může být příčinou ať již kataru horních cest dýchacích nebo rozličných forem zápalu plic. Správné větrání spočívá v co nejdéle otevřených dveří nebo okna. S výjimkou silných nebo třeskutých mrazů je vhodné větrat každodenně od rána do večera a od brzských jarních dnů až do příchodu prvních mrazíků nechat dveře stále otevřené. Načechráme-li podestýlku během dne, mají kozičky slámu před uložením ke spánku suchou a voňavou jako peřinu. Umístění okna a dveří je nejoptimálnější na jedné straně zdi, nikoli protilehlých, aby nedocházelo ke vzniku průvanu. Na ten jsou kozičky skutečně vnívavé a průvanem si říkáme o další paletu nemocí, kterým však správným a pokud možno dlouhým větráním umíme předcházet. Prevence je zde na místě. Již jsem v kapitole Náš chov zmínil, že kozičky snášejí naše klima velice dobře a uvnitř chléva se teplota pohybuje o 3 až 4 stupně vyšší nežli venku. Hustá srst a podkožní tuk kozičky bezpečně uchrání.

Vitamíny získávají kozičky hlavně ze zelené píce a kvalitního sena. Rovněž z jadrných krmiv si kozička dokáže vyprodukovat vitamíny díky přítomnosti mikroorganismů v bachoru. Čím větší zahrada nebo pastvina, tím větší jistota, že si kozička najde více přírodních vitamínů. Chovatel, který nemá takovéto možnosti, zajistí přísun vitamínů doplňkovými preparáty, které lze najít na internetu zadáním slov koza, vitamíny. Na vitamíny hlavně nesmíme zapomenout zejména u kůzlátek v růstu a vysokobřezích koz. Rovněž rozumný přísun ovoce nebo zeleniny udělá kozičkám nejen radost, ale hlavně podpoří rozvoj imunity a celkového zdraví.

Vyměšování koziček nemá žádná pravidla. Kozičku nenaučíte chodit na jedno místo jako kočku nebo pejska. Někdy je to k naštvání, když čistě podestelete, slámu pěkně načechráte a holka vyskočí na palandu, podívá se na Vás milým pohleden a začne se vyprazdňovat. A navíc u toho ještě vždy vrtí ocáskem. Kozy se nerady pasou tam, kde je tráva již kontaminována močením nebo vyprazdňováním jiných koz. Při vyměšování zaujímá koza a kůzlátka typický postoj, kdy si přičapnou k zemi a ohnou hřbet jako fenka, ale kozlík v dospělosti již tento postoj přestane použivat. Na naší farmě jsme zaregistrovali, že když je jdeme krmit nebo obdarovat pamlsky, tak kozenky a kůzlátka nejen že začnou mečet , ale z radostí, že Vás vidí, začnou i spontánně močit .

Zápach koziček. Jako každé zvíře, mají i kozičky typický pach, který však u koziček není nikterak pronikavý. Spíše lze mluvit o vůni. Pouze nekastrovaný kozlík, když mají kozičky svoje dny, tak je cítit celkem pronikavě, zejména je-li vysoká vzdušná vlhkost nebo když promokne. Kozlík si svoje kozičky neustále očichává a velice přesně podle pachu moče kozičky pozná kdy je kozička připravena k početí. Navíc si svoje teritorium značkuje močí, která je skutečně cítit. Proto většina kozlíků z naší farmičky odchází k novým majitelům již vykastrována, čímž se výrazně sníží jejich zápach. Někteří chovatelé jsou proti kastraci jako nepřirozenému zásahu a chovají třeba 2 dalovické kozlíky bez nějakých problémů. Kde není kozička, není také výrazného pachu kozlíka. Zjednodušeně lze říci, že kozel je nejvíce cítit na podzim, kdy se začnou zkracovat dny a začne hlavní období prskání koziček. Kastraci je nejlepší provádět co nejdříve po porodu a tím pádem se u kozlíka nerozvine samčí pud a skutečně kozlík není cítit tak, aby obtěžoval okolí. Navíc - již jsem to psal v některé kapitole, kozlík je pak přítulnější a daleko více přemýšlivý nežli kozička. Je to takový malý labrador, co se povahy týče.

Záněty plic nebo onemocnění průdušek se mohou u koziček vyskytovat často. Přitom výskyt nemoci má v tomto případě chovatel plně v rukou. Nejúčinější bývá prevence nemoci. Čili nečekat na onemocnění, ale aktivně proti nemoci postupovat. Není dobré kozičky zavírat přes den v chlévě z obavy před nachlazením. Již jsem několikrát opakoval, že kozičky jsou našemu klimatu přivyklé a pohyb ve sněhu jim nečiní žádné problémy. Také větrání přes den i v zimě, pokud nevládnou silné mrazy, je důležité. Budeme-li kozičky přes den držet v chlévě, zejména pak v zimě nebo na přelomu jara a zimy, je imutní/obranný systém výrazně oslaben. A představíme-li si vysokou vlhkost jak vzduchu nebo podestýlky, prašné nebo plesnívé krmivo a nedostatek vitamínů, téměř s určitostí kozičky onemocní. Naše kozičky vč. kůzlátek mají celoročně neomezený pohyb mimo kozín, pouze ve velmi silných mrazech jim průlez zakryjeme silnějším igelitem nebo kouskem deky. Vlastní průběh nemoci poznáte podle silného, hlubokého a dunivého kašle, který kozička nemůže ovládnout, vysokou teplotou, výtokem z nozder a celkovou apatií . Jako první pomoc může chovatel kozičku zavřít do kozína, vysoko podestlat, příp. podat kozí nápoj - vyluhované kvalitní seno v teplé vodě a po vychladnutí podávat, a zavolat veterináře. Nejúčínější léčba je podávání antibiotik a teplo. Máte-li doma infračervenou žárovku a kabel, můžete ji trochu z bezpečné vzdálenosti ohřát. Infračervenou lampu u nás používáme občas u kůzlátek při zimních porodech za silných mrazů.

Zasušování. Správné zasušování je důležité proto, aby při odstavu kůzlete nedošlo k zánětům vemínka - tzv. mastitidě. Většinou se odstavení kůzlete na třech měsících obejde bez nějakých těžkostí, ale některé kozičky i ve třech měsících po porodu produkují větší množství mléka. U nich je nutné hlídat vemínko a je-li plné nebo až přeplněné a kůže je napjatá, je nutné kozičce trochu ulevit. To ale neznamená, že kozičku vydojíme úplně, neboť tímto bychom nevědomky podporovali další tvorbu mléka. Stačí několik odstřiků a stále sledovat po dobu 3 - 4 dnů, zda se ve vemínku nevyvíjí zánět. Po několika dnech, kdy již kozenka nevnímá nepřítomnost kůzlat, sama začne laktaci omezovat až přestane mléko úplně produkovat. Snížením či omezením podávání jadrného krmiva rovněž napomůžeme omezení tvorby mléka. S omezením jádra začneme již několik dní před plánovaným odstavem.

Zvídavost koziček je až neuvěřitelná. Neustále něco zkoumají, hlaně však to, co by mohlo být k snědku nebo kudy se protáhnout na sousedův pozemek. Navíc, pokud se jim něco provede provést, velmi dobře si to zapamatují a je nutné ev. díry či jiné nedostatky v oplocení urychleně napravit. Motají se chovateli mezi nohama, vše co on drží v ruce si musejí očichat, a vůbec nejhorší je, když stavíte sloupky plotu a ony se právě o něj musejí drbat. Vše je nutné ale brát s nadhledem, neboť toto chování je jedinečným důkazem toho, že jsou kozičky spokojené a netrápí je žádná nemoc. Nejhorší je apatie.

Dočetl-li pozorný čtenář tuto kapitolu až sem, tak mu upřímně blahopřeji. Jistou výhodou této Abecedy je, že je možné kdykoli, je-li potřeba, ji opětovně navštívit a vyhledat to, co jej momentálně zajímá. Přesto jsem se pokusil veškerou obsáhlou materii zhustit do šesti slov jako to nejmenší minimum, co je vůbec možné a v zásadě stačí k bezproblémového chovu.

KOZIČKÁM ŠKODÍ PLÍSEŇ, PRACH A PRŮVAN

NAOPAK VYŽADUJÍ DOBROU VÝŽIVU, VĚTRÁNÍ A VÝBĚH

Na závěr této kapitoly si dovoluji připsat motto, které nám vyplynulo ze shora uvedených hesel: "Holandská zakrslá kozička je velice skromné zvíře. O to více si zaslouží naši lásku a péči."

Co je dobré vědět o chovu holandské zakrslé kozičky

L

Na závěr této kapitoly si dovoluji připsat motto, které nám vyplynulo ze shora uvedených hesel: "Holandská zakrslá kozička je velice skromné zvíře. O to více si zaslouží naši lásku a péči."

Vyhledávání

Kontakt